Svobodné a nezávislé volby nejsou i nadále v některých částech světa samozřejmostí. Právě proto je důležité si uvědomit, jaké kvality musí volby splňovat, abychom je mohli považovat za svobodné a nezávislé. Tato pravidla nevznikla ze dne na den, ale utvářela se postupem času a jsou ukotvena v právních normách demokratických států. Nedílnou součástí volebního práva a volebního procesu v České republice jsou čtyři základní principy a nezbytné podmínky, jež naplňují podstatu demokratických voleb.
Tajnost hlasování
Zajištění tajného hlasování je jedním z nejdůležitějších atributů svobodných a nezávislých voleb. Rozlišujeme horizontální a vertikální rovinu tajného hlasování. V rovině horizontální popisujeme ochranu voličů před ovlivňováním od soukromých subjektů a v rámci vertikální roviny se jedná o ochranu voličů před veřejnou či státní mocí. V obou případech se stala existence tzv. plenty ve volební místnosti efektivním způsobem, jak této ochrany docílit. Vyžaduje se však součinnost voliče, který je přímo povinen hlasovat tajně. Samotný akt volby provádí volič za plentou a osamoceně. Výjimka platí pro voliče, který má tělesnou vadu anebo neumí číst či psát. V takovém případě může být v prostoru určeném pro úpravu hlasovacích lístků přítomen jiný volič, který mu s hlasováním pomůže, nikoliv však člen volební komise. Všichni voliči odevzdávají svůj hlas v identických obálkách, a tudíž není možné zpětně přiřadit ke konkrétnímu voliči výsledek jeho hlasování. Tímto je zaručena svoboda volby každého voliče, který v žádném případě není povinen zveřejnit, komu svůj hlas odevzdal.
Všeobecnost volebního práva
Všeobecné volební právo představuje další důležitý princip zaručující svobodné a nezávislé volby. Není jej však možné interpretovat tím způsobem, že jej mohou uplatňovat všichni občané. V této souvislosti hovoříme o tzv. volebních cenzech. Volební cenzus znamená omezení volebního práva různými výjimkami, v dřívějších dobách zejména na základě majetku a pohlaví. V současné době je v České republice všeobecné volební právo omezeno cenzem věku a cenzem státního občanství. Pouze ve výjimečných případech se můžeme setkat s cenzem místa pobytu, který se uplatňuje zpravidla při volbách do obecních a krajských zastupitelstev. Volební právo je zde přiznáno pouze voličům, kteří mají bydliště v konkrétním volebním obvodu. V neposlední řadě rozlišujeme aktivní volební právo umožňující volit odevzdáním hlasu, a pasivní volební právo, které občanovi přiznává nárok kandidovat a být volen.
Aktivním volebním právem disponují dvě kategorie osob. Do první kategorie spadají státní občané České republiky, jež minimálně v druhý den voleb dosáhli věku 18 let a mají ke dni voleb trvalý pobyt v daném místě. Druhou kategorií jsou občané jiného státu splňující podmínky dosažení věku a přihlášení k trvalému pobytu v obci, jimž právo volit dává mezinárodní úmluva zveřejněná ve Sbírce mezinárodních smluv České republiky.
Podmínky pro pasivní volební právo v České republice můžeme v porovnání s jinými státy označit za velmi liberální. Platí to v první řadě pro obecní volby, kde jsou v platnosti stejné podmínky věku i trvalého pobytu jak pro kandidáty, tak i pro voliče. Základní rámec pasivního volebního práva se sestává ze tří složek, a to práva na možnost být kandidátem pro volby, práva zůstat zvoleným kandidátem a práva jako zvolený kandidát mandát vykonávat.
Překážky výkonu volebního práva musí být od podmínek nabytí volebního práva jednoznačně odlišovány. Mají souvislost s voliči, kteří sice splnili podmínky věku a trvalého pobytu v obci, ale stejně nemohou volební právo uplatňovat. Přestože v takových případech volební právo trvá, jeho výkon je pozastaven. Znemožnění volebního práva představuje významný zásah do jednoho z nejzákladnějších lidských práv v demokratické společnosti, a proto by měla být omezení vždy důkladně zvažována. Existují čtyři překážky, které omezují aktivní volební právo, přičemž první dvě představují také překážky výkonu pasivního volebního práva. Jedná se o zákonem omezené osobní svobody z důvodu výkonu trestu odnětí svobody a o omezení svéprávnosti, dále o zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu a o výkon vojenské základní nebo náhradní vojenské služby, vyžaduje-li to plnění povinností z této služby vyplývajících, nebo službu vojáka z povolání v zahraničí.
Rovnost volebního práva
Požadavek rovného volebního práva doplňuje čtveřici stanovených principů svobodných a nezávislých voleb. Rovnost volebního práva se sestává z několika atributů. V první řadě se jedná o rovnost počtu hlasů. Každý volič má zpravidla k dispozici jeden hlas. Nevylučuje se však jiný počet hlasů, ale pouze za předpokladu, že i tak jich bude mít každý z voličů stejný počet.
V rámci rovnosti volebního práva musí být zajištěna také rovnost váhy hlasu. To znamená, že rozložení mandátů v konkrétních volebních obvodech musí mít takovou podobu, aby měl každý volič svým hlasem na obsazení mandátu stejný vliv. Jistá míra nerovnosti nastává v okamžiku, kdy existuje větší počet volebních obvodů. Jedná se o logický důsledek toho, že kvůli proměnlivému počtu obyvatel není možné absolutní rovnost nikdy úplně zajistit. V České republice se s určitými nerovnostmi hlasů můžeme setkat v průběhu konání voleb do Poslanecké sněmovny, a především během voleb do Senátu.
Ve spojitosti s rovností volebního práva bývá uváděna také rovnost příležitostí. Ta se vztahuje k politickým stranám, hnutím a kandidátům, jež se chtějí o nějakou volenou funkci ucházet. Jednotlivé politické strany musejí mít zaručeno rovné zacházení ze strany státu. Tím se rozumí způsob jejich financování i rovný přístup do veřejnoprávních médií. Tento přístup může mít absolutní nebo relativní rozměr. V případě absolutního přístupu mají strany garantovánu rovnost bez toho, aby se přihlíželo k síle jejich zastoupení ve volebním orgánu či k jejich aktuálním preferencím. Naopak v případě přístupu relativního se tyto okolnosti zohledňují.
Přímost volebního práva
Akt volby provádí každý volič přímo, čímž naplňuje další a v našem výčtu také závěrečný princip svobodných a nezávislých voleb. Při vstupu do volební místnosti se ověřuje totožnost každého voliče. Právo volit nesmí být žádný způsobem přeneseno na jinou osobu. Volba v zastoupení, při kterém zastupující volič učiní konkrétní krok, k němuž byl pověřen, není v České republice možná.
Zdroje:
Antoš, M. (2008). Principy voleb v České republice (doplněno o srovnání se státy Evropské unie). Praha, Linde.
Bartoň, M., Kratochvíl, J., Kopa, M., Tomoszek, M., Jirásek, J., & Svaček, O. (2016). Základní práva. Praha, Leges.
