Význam volebních programů

Může se to zdát jako všudypřítomné klišé, ale seznámení se s volebními programy a oficiálními vyjádřeními politických stran je nezbytnou součástí rozhodovacího procesu každého voliče. V praxi tomu tak často není, protože jen malé množství voličů si vyčlení čas k podrobné analýze volebních programů jednotlivých politických stran. Znalost volebního programu politické strany, které volič zamýšlí vhodit svůj hlas, by však neměla být podceňována. Volič tím může předejít následnému rozčarování z výsledků důležitých hlasování jím volené strany, jež budou v rozporu s tím, co si myslel, ale neporovnal s volebním programem.

Na druhé straně by samotná politická uskupení ucházející se o hlasy voličů měla obsahu svých volebních programů věnovat odpovídající pozornost. Stejně tak by měla dbát na jejich dodržování. Programy jsou nositeli zásadních informací a plní rozličné funkce nejen směrem k potenciálním voličům, ale i ke členské základně a ke stranické konkurenci.

Volební program jako návrh smlouvy

Volební program může být interpretován jako návrh smlouvy s voliči prezentující stanoviska a cíle, jež má politický subjekt v úmyslu uvést do praxe po úspěšných volbách. Takovéto návrhy smluv obsahují dva druhy témat, která jsou nepostradatelná pro nadcházející volební soutěž, a to poziční a valenční. K tématům pozičním zaujímají voliči napříč společností rozdílný postoj v závislosti na míře souhlasu s předkládaným řešením. V případě valenčních témat dochází k takřka naprosté shodě mezi politiky a voliči. Všechny politické subjekty se snaží aktivním způsobem svůj volební program představit svým potenciálním voličům a přesvědčit je, že je pro ně tím pravým. Svou roli při tvorbě volebních programů sehrává orientace strany v rámci politického spektra a její zaměření na konkrétní cílové skupiny voličů (seniory, podnikatele, mladé rodiny s dětmi apod.).

Voliči se v souvislosti s představovanými volebními programy rozhodují na základě tří hlavních kritérií. Na prvním místě ovlivňují voliče valenční témata, která volič spojuje s konkrétní politickou stranou. Dále má na finální rozhodnutí voliče vliv osobnost volebního lídra a identifikace s vybranou politickou stranou.

Funkce volebních programů

Rozlišujeme několik funkcí volebních programů orientovaných vně politickou stranu. Zcela zásadní význam má bezpochyby funkce propagační. Cílem propagace je oslovit prostřednictvím volebního programu voliče, informovat je o prioritách strany a o jejích stanoviscích k tématům, která jsou důležitá buď pro stranu samotnou, nebo pro klíčovou část voličské základny. Propagační funkce se využívá také k uvedení nového politického subjektu na stranickou scénu. Dále rozeznáváme funkci profilační mající za úkol definovat způsob, jakým se politická strana vymezuje směrem ke konkurenčním politickým subjektům. Funkce agitační následně ukazuje připravenost politické strany ke střetu s ostatními stranami na volebním trhu pomocí svého volebního programu. V neposlední řadě slouží volební program jako hodnotový rámec, jehož lze využít při argumentaci v rámci jakýchkoli politických vyjednávání.

Volební programy plní své funkce i směrem dovnitř strany, k vlastním členům. Díky funkci integrační a identifikační může volební program představovat ideovou základnu sjednocující straníky a vymezovat společné cíle. Programy mohou plnit i funkci stimulační. V takovém případě nabádají členy k aktivnímu hájení a prosazování zájmů své politické strany.

Charakteristické vlastnosti volebních programů

Volební programy nejsou vystavěny pouze na konfliktních tématech. Při srovnání volebních programů politických stran odhalíme, že obsahují celou řadu témat, která nejsou mediálně exponována, a u nichž panuje až nápadná shoda napříč politickým spektrem. Příkladem můžeme uvést problematiku korupce ve veřejných zakázkách.

Ve spojitosti s volebními programy lze spatřit rozdíly mezi velkými a malými politickými subjekty. Malé politické strany se ve snaze zaujmout potenciální voliče obvykle snaží předkládat a řešit také některá nová či alternativní témata, kterým velké politické strany z různých důvodů nevěnují pozornost. Velké politické strany se problémy tohoto typu zpravidla začínají zabývat až ve chvíli, kdy jsou diskutována širokou veřejností. Velké politické subjekty se snaží přesvědčit voliče, že díky své velikosti pouze ony disponují dostatečnou silou k tomu, aby dané téma či řešení prosadily.

Mezi charakteristické rysy poměrného volebního systému patří utváření rozličných koalic, přičemž vliv volebních programů každé jednotlivé strany bývá omezený a podléhá výsledné dohodě v rámci koalice. Volič tak musí počítat s tím, že volební program nebude moci být dodržen ve svém plném znění. K takovým situacím dochází také v České republice, která poměrného volebního systému využívá. Podrobněji se tématu na volbišti věnujeme v samostatném textu o volebních systémech.

Kvalitně zpracovaný volební program by měl voliči usnadnit orientaci na domácí politické scéně. Současně se stává závazkem vůči voličům. Zvolená politická strana by se měla jednotlivými body svého volebního programu řídit a zasadit se o prosazení co největšího počtu v něm obsažených volebních priorit. Přestože jsou v poměrném volebním systému tyto možnosti limitovány, politické strany by rozhodně neměly na své cíle rezignovat.

Volební programy a způsob jejich prezentace

Jak již bylo zmíněno výše, voliči si mohou politický subjekt mimo jiné vybírat s ohledem na obsah jeho volebního programu. Přestože to zní poměrně jednoduše, při prezentaci volebních programů sehrává svou úlohu mnoho proměnných. Jednotlivé politické strany musí brát v potaz věk voliče, jeho vzdělání, bydliště a zejména ochotu přečíst si volební program a identifikovat se s ním. Zástupci politických subjektů ucházející se o hlasy voličů navštěvují v rámci svých volebních kampaní regiony napříč Českou republikou, kde se setkávají s občany a představují jim své volební priority. Návazně zveřejňují svá stanoviska v televizních diskuzích či na sociálních sítích.

Specifickým rysem dnešní doby se stala rychlá dostupnost nepřeberného množství informací a nejinak tomu je u stanovisek, názorů a postojů politických uskupení. Celá řada voličů spoléhá na média a jejich stručná shrnutí hlavních bodů volebních programů politických stran. Bohužel v mnoha případech může docházet k přílišnému zjednodušení, zkreslení či opomenutí některých důležitých bodů volebního programu zvažovaného politického subjektu. Na druhou stranu část politických stran prezentuje své priority i mimo volební program a každá politická strana klade důraz na jiné oblasti a otázky, což souvisí s problematikou pozičních a valenčních témat. Tím se pro voliče stává složitější vyznat se ve všech oficiálních vyjádřeních politických subjektů a množství jejich neoficiálních a mnohdy nepřesných interpretací.

V posledních letech se snaží přispět k lepší orientaci voličů různé webové nástroje a aplikace převážně v podobě tzv. volebních kalkulaček. Jejich cílem je stanovit míru shody voliče s volebním programem konkrétní politické strany. Princip většiny těchto nástrojů spočívá ve výběru nejvíce diskutovaných otázek napříč společenským spektrem a zmapování stanovisek politických subjektů prostřednictvím jejich volebních programů. Nicméně mnoho podobných nástrojů využívá zjednodušených možností odpovědi (ano/ne/nevím či souhlasím/nesouhlasím apod.) a zapojení konkrétních politických stran bývá nevyvážené. Následné vyhodnocení tak nemusí zcela vypovídat o identifikaci voliče s výslednou politickou stranou. Pokud volič nalezne volební nástroj, který obsahuje otázky z více oblastí, propracované možnosti odpovědí, případně vysvětlivky neznámých termínů, pak si může být téměř jistý, že porovnání jeho názorů s názory politických subjektů bude objektivnější a shoda jeho odpovědí s konkrétní politickou stranou bude přesnější. A není tajemstvím, že právě o to se volbiště snaží.

Zdroje:
Eibl, O. (2010). Volební programy. In S. Balík (Ed.), Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Brno, CDK.
Linek, L. (2011). Proč se změnila úroveň účasti ve volbách do PS v letech 1996-2010?. Sociologický časopis, 47(1).